Maria Montessori

Práce Marie Montessori není založena jen na teorii. Její síla spočívá v praktickém uskutečňování myšlenek. Převážnou část jejích prací tvoří výklady pozorování dětí a zdůvodňování pedagogických experimentů.

Vystudovala medicínu, filosofii a psychologii, zabývala se antropologií, biologií a pedagogikou. Po celý život nepřestávala studovat. V její práci se vzájemně ovlivňovala teorie a praxe.

Tvořivost je pro pedagogiku Montessori stěžejní. Člověk je přirozeně kreativní a pracuje se spontánní tvořivostí. Dětem se nemusí říkat, co a jak mají dělat, protože ony samy se do činnosti zapojují díky své vůli a vlastní iniciativě. Tak si vlastně formují svoji osobnost, aniž by o tom věděly nebo se o to vědomě snažily. Jedním z druhů spontánní tvořivosti je opakování jedné činnosti podle stejného vzoru tak dlouho, dokud není s jejím výsledkem spokojené. Osvojuje si tak nové dovednosti a snaží se o jejich zdokonalování.

Ruka je nástrojem ducha. Práce rukou je základem pro pochopení věcí, jevů, rozvoj myšlení a řeči.

Důraz je kladen na spojování tělesné a duševní aktivity. Je potřeba vycházet z konkrétního poznání a manipulace s věcmi.

Na tomto základě jsou tvořeny hračky a didaktické pomůcky.